Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ležel jsem ve švýcarské nemocnici

25. 02. 2013 8:00:00
Jelikož jsem si dnes v novinách opět přečetl jak je české zdravotnictví perfektní a nadstandardní v rámci Evropy, pojišťovny nutí nemocnice snižovat počty lůžek, poplatky za nemocnice se zdají být pořád nízké a platby u doktora nad rámec běžného pojištění jsou směšné, rozhodl jsem se trochu poreferovat o své čerstvé osobní zkušenosti ze Švýcarska. Bohužel jsem zde utrpěl úraz při jedné z našich horolezeckých tůr, který si vyžádal záchranu a následnou hospitalizaci. Cílem článku není srovnávat odbornost lékařů, ale spíše kvalitu poskytnutých služeb a lidský přístup. Článek v žádném případě nesrovnává odbornost personálu!
Foto ze záchrany vrtulníkemFoto ze záchrany vrtulníkem

Ráno jsme vyrazili na tůru, těsně před jejím koncem jsem udělal osudovou chybu ... bla bla bla ... za 3 minuty přiletěl vrtulník Air Zermatt, pilot nejdříve nadletěl nad stěnu, prozkoumal terén a vrátil se na opodál vhodnou přistávací plochu. Přiletěl v podvěsu s horským vůdcem, který měl dříve za úkol navést vrtulník na správné místo podle popisu v telefonu. Ten se u mně zajistil, zkontroloval mé zajištění, provedl rychlé vyšetření, zjistil, že to je v pr... a vyžádal si asistenci lékaře. Vrtulník obratem v podvěsu přiletěl s chlapíkem v červené bundě, který mně provedl základní vyšetření, zavedl kanilu, šoupnul nějaký opiátek proti bolesti, kapačku a pomohl mně do nachystaného vaku pro přepravu v podvěsu. Na to že se celá tato akce odehrávala v téměř kolmé stěně, na rampě o šířce cca. 50 cm, si počínali oba velmi dobře. Přesně věděli co kdo dělá a co má dělat. Do 10 minut odlétám v podvěsu na nejvhodnější místo k přistání, nakládají mně do vrtulníku a fičíme směr nemocnice Visp. Toto bylo oznámeno i mým spoluaktérům, aby věděli kde mně hledat. Oba záchranáři plus technik (strojník) a pilot mluvili perfektně anglicky a německy (což je ve Švýcarsku logické).

wallis_02.jpg

Po příletu na střechu nemocnice mně ihned převezli na traumatologii, kde do 5 minut provedli rentgen, CT a mag. rezonanci. Musím podotknout, že jakákoliv má snaha o pomoc - nadzvednutí se při vyslékání ze sedáku, snaha posadit se, ... byly okamžitě a poměrně radikálně odmítnuty. Nikam jsem nemusel přelézat, všechno šlo tak nějak samo a poměrně rychle. To byly dvě hodiny odpoledne. Ve 14:30 přišla doktorka a sdělila mi, že mám štěstí. Mám sice zlomenou pánev, ale to tak dobře, že ji nebude potřeba operovat. Léčba bude pouze konzervativní. V mezidobí se mnou pořád komunikoval nějaký borec, říkal mi mr. Tilak a na noťasu ukazoval bundy a ptal se na ceny, za kolik to prodávají v ČR, jelikož i pro něho jako pro Švýcara je Tilak "very expensive". Dal jsem mu odkaz do svého šopu, kde jsou ceny i v Eurech. Opět všichni mluví perfektně anglicky. Ten samý člověk mně donesl bezdrátový telefon, ať zavolám komu chci, pořeším věci s pojišťovnou, atd. Udělal to sám od sebe, nikoho jsem o nic neprosil.

V 15:00 už ležím na pokoji, kde okolo pořád pobíhají "sestřičky". Úplně všichni se mně představují jménem, říkají co jsou zač a co budou dělat. Když donesou léky nebo injekci, sami od sebe říkají co to je za lék a za injekce. A teď to přichází. Dostávám do ruky jídelní lístek a mám si vybrat jídlo na zítra. Výběr je asi z 5 hlavních jídel na oběd i večeři. Myslí se i na vegetariány (já nejsem). Na snídani říkám svá přání jen ústně. Není problém jogurt, káva, sladké pečivo, ... prostě co si řeknete. Co dvě hodiny za mnou chodí nějaká paní a ptá se mně jestli si dám kávu, čaj, ... "Dám si kávu", "S kofeinem nebo bez, s mlékem nebo bez, kolik cukru?" Donese objednanou kávu a doplní vodu - opět sycenou nebo nesycenou místní minerálku. Asi normální sestra do pokoje přijde cca. 1x za hodinu a ptá se co potřebujeme, větrá, vyměňuje sama od sebe povlečené deky, jelikož je opravdu horko a my se potíme - na pokoji jsme dva. Tak probíhá k mému údivu celý zbytek dne. Večer sestra odchází, jde se se mnou rozloučit, podá mně ruku a zároveň představuje jménem další sestru, která nastupuje na noční. Vše anglicky.

wallis_01.jpg

Ráno před vizitou přichází sestra a ptá se nás jak se spalo, je dobře naladěná, větrá, převléká postel v době kdy jdu na záchod, donese mně veškeré hygienické potřeby vč. kartáčku na zuby, umyje mně záda a nohy, jelikož nejsem schopný to udělat sám. Následuje vizita.

Doktor, starší pán mně podává ruku, představuje se a říká co mně čeká, jaké jsou prognózy a předpokládaná délka léčení. Upozorňuje mně že dopoledne a odpoledne mně navštíví rehabilitační sestra. Pokecáme, zeptá se co jsme lezli a co se přesně stalo a odchází s celým "artz" týmem. Rehabilitační sestra mně posléze učí chodit ze schodů, do schodů a překonávat překážky pomocí fr. holí. Opět, všichni mluví perfektně anglicky. Šel jsem sám na záchod, náhodně přichází sestra a říká, že ji příště můžu zavolat. Říkám, že jsem maximálně spokojený a že to asi zvládnu sám. Považuje mně za strašně skromného pacienta. U nás bych byl naopak pacient, který otravuje. Za celý den vypiju asi tři expressa, protože mně je pořád nabízí a jsou moc dobré. Připadám si jako na dovolené, kdyby mně do toho nebolela ta pánev a mohl normálně chodit.

S doktorem, který mně volá z OEAV z Hamburku si odsouhlasím, že pojedu domů autobusem na vlastní žádost. Jinak mně chtěli přepravit letecky, ale až za 10 dnů. Jelikož tam bylo sice dobře, ale nuda - spolubydlící mluvil jen německy a já jsem přibrzdil v němčině ve 3. lekci. Sic jsme se učil 9 let (základka + střední) moc mně to nedalo.

Na rozloučenou jsem dostal brožurku nemocnice Valis, závěrečnou zprávu a DVD s mým CT pánve.

No a jak probíhalo "vřelé" přijetí zde v ČR snad není třeba komentovat :) .. pro zajímavost trocha z archivu. Po pádu jsem si zlámal žebra. Zavolal jsem si sanitku, dovezli mně do nemocnice a vyšetřili. Bylo jasné, že je něco zlomené. Nemohl jsem se moc hýbat a při pohmatu to křupalo tak, že i doktor říkal, že je něco špatně. Poslali mně na rentgen. Nemohl jsem si lehnout na stůl (nešly mně zatnout břišní svaly), nikdo mně nepomohl aby se mně náhodou nedotkl - o pomoc jsem i prosil, nepomohli. Po půl hodině se mně to podařilo. Udělali snímek. Špatně, musíme udělat druhý. To jsem odmítl, jelikož lehání a vstávání ze stolu na rentgenu bylo nesnesitelně bolestivé. Nikdo se neptal jestli to bolí a chci něco na bolest. Snímek tedy udělali ve stoje. Vše trvalo cca. 3/4 hodiny. Pak byli naštvaní, že musí vzbudit doktora (to sestra doslova řekla), že po ní zase bude řvát. Doktor usoudil, že podle rentgenu není zlomené nic. Na chirurgické ambulanci vyšetřující doktor zakroutil hlavou a řekl, že si mně tam nechá na vlastní riziko, jelikož zlomené něco opravdu je. Pravděpodobně žebra. Jdu spát, nikdo se mně neptá jestli nemám žízeň, dostanu jen injekci od bolesti, se které se pobliju, což mně způsobí ještě větší bolest tím jak zatínám břicho.
Ráno paradoxně na vizitě chybí doktor. Chtěl jsem mu říct, že při chůzi mně strašně vystřeluje palčivá bolest do celé pravé nohy, jestli nemůže být nalomená pánev nebo obratel v bederní páteři. Sestra slíbila, že mu to sdělí. Přichází až v 16:00 a říká, že pan doktor vzkazuje že nemůže. Za tři dny ležení a totální nudy se nechávám propouštět domů, jelikož i tam se poměrně dobře leží a vyjde to levněji (100,- za noc mně neminula). To, že následné kontroly jsou na čtyři hodiny čekání v čekárně, kde si kolikrát ani nesednete, jsme si už zvykli. Ne nadarmo můj děda říká: "Do nemocnice jedině v bezvědomí".

Několik věcí co byly ve Švýcarsku výrazně dobře a prospěly by i českým špitálům:

+ na jídlo a pití se dostávaly ryze švýcarské produkty (většinou místní)
+ všichni od uklizečky uměli víc než mateřský jazyk
+ všichni byli ochotni komunikovat, nikoho nebylo potřeba hledat - našli si vás oni
+ každý věděl co má dělat a kde má svoje místo
+ každý si uvědomoval, že je v práci a dostává za ni peníze
+ všichni i doktorka, která mně vysloveně řekla, že má averzi vůči čechům, jelikož jsou neplatiči, byli maximálně příjemní

Článek má přispět zejména k rozšíření obzorů pacientů, kteří nebyli nikdy jinde a nemají s čím srovnat. Opakuji větu ze začátku - nesrovnávám odbornost zaměstnanců ani jedné z nemocnic! Zamýšlím se spíše nad neustálou masáží ministerstva zdravotnictví, jak si můžeme kopat patama do zadku, že jinde je to mnohem horší a naše zdravotnictví je až moc sociální. Názor samozřejmě není objektivní, ale vyjadřuje subjektivní pocit pacienta, který přešel z velké nemocnice Visp do malé okresní nemocnice v ČR. Možná kdyby se ocitl v Motole nebo na Bulovce tak bych toto nenapsal.

Nemůže mně být jedno, že za 4500,- Kč zdrav. pojištění měsíčně se mně nedostane stejné péče jako jinde, když navíc investice do zdravotnictví jsou srovnatelné. Můj názor tedy je, že v penězích to nebude. Vlastně bude, ale ne v těch, které do zdravotnictví tečou, těch je podle mně dost. Lepší kontrola financování zdravotního sektoru by rozhodně České replice prospěla.

Nebudu si dál stěžovat, ať tu ze sebe nedělám chudáka. Napíšu vám zážitek z rumunské nemocnice. To je fakt masakr. Pravý opak, srovnatelné? Ne! To si nedokážete ani představit. Tak příště.

Doplnění: Pro časté dotazy v komentářích zde připojuji fakturovanou částku za pobyt v nemocnici a platbu v lékárně.

Nemocnice Visp (pobyt, vyšetření - v článku, jídlo, rehabilitace, internet, telefon): 5200,- CHF/4 dny
Nějaká organizace mně potom vyfakturovala: 4x 23 CHF denně za spoluúčast.

Lékárna - berle: 50 CHF; léky - něco jako Paralen 1g + Brufen 600mg + Novalgin kapky + nějaký inhibitor protonové pumpy (na žaludek) = 100 CHF

Vše včetně záchrany zaplatila má komerční zdravotní pojišťovna UNIQUA - celkem okolo 200 000,- Kč.

Částky jsou finální, fakturované komerční pojišťovně.

Autor: Petr Brinček | pondělí 25.2.2013 8:00 | karma článku: 48.48 | přečteno: 44279x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Pavel Vrba

Když dorazí temný stín

a k tomu ještě se zpožděním. Člověku se pak pod nohama otřese zem a duši zahalí smutek. Jsou to okamžiky, kdy si člověk plně uvědomí tu smrtelnost všeho živého, co má rád a na čem mu skutečně záleží.

28.6.2017 v 9:45 | Karma článku: 13.51 | Přečteno: 387 | Diskuse

Václav Vít

Odpočinkové, okurkově sezonní zpravodajství.

Jde o účelově, rádoby humorně nadnesený ohlas skutečných událostí, které zas nejsou tak veselé. Doufejme, že nepodlehne cenzuře.

28.6.2017 v 9:44 | Karma článku: 2.98 | Přečteno: 191 | Diskuse

Vlasta Bohdalová

Objevení Ameriky dne 26. června 2017

Dne 26. června 2017 objevili v Hospodářských novinách Ameriku. Platy českých učitelů jsou nejnižší v Evropské unii a v OECD. Výdaje na žáka (počítáno v paritě kupní síly) jsou také nejnižší. Podíl školních výdajů na HDP je...

28.6.2017 v 8:13 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jiří Havlíček

"Z cizího krev neteče“

Nikdy mě nenapadlo, že v životě uvidím přímo na vlastní oči, jak se může stát z nevýrazného "šetřílka“ nenažrané monstrum, které postrádá jakoukoliv známku soudnosti.

28.6.2017 v 7:53 | Karma článku: 21.19 | Přečteno: 692 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Manželská hádka - válka nebo happy end?

Tvrdost. Neústupnost. Válečné masky pevně nasazeny. Meče naostřeny a štíty pečlivě nazdobené děsivými obrazci. Dva nesmiřitelní bojovníci odhodlaně stojící proti sobě. Nesmiřitelní a neúprosní. Připraveni druhého srazit na kolena.

28.6.2017 v 7:15 | Karma článku: 6.90 | Přečteno: 259 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8144
Co dělám a co mně baví? Znáte svobodu v práci? O to se teď snažím. Už jsem svobodný, ale zatím to moc nevydělává prachy. Až bude, dám vědět. Slibuju ;)

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.