Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Člověk, rekreologie a smysl života

26. 02. 2013 21:00:00
V minulém článku Ležel jsem ve švýcarské nemocnici se v diskusi poměrně často objevovaly dotazy ve smyslu: "Proč člověk hazarduje se životem?" Vzpomněl jsem si na svou práci do školy, kde je tato otázka částečně zodpovězena. Článek nevysvětluje pojem rekreologie typicky slovníkově, ale snaží se do tohoto pojmu vnést ekonomicko-filosofický nadhled.Aby toho nebylo málo, dočtete si i o marxistických postojích Dalajlámy a o tom co by pro nás měla dělat vláda, pokud znás chce normálně fungující občany. Samozřejmě se mnou můžete nesouhlasit. Z minulých diskusí je mi jasné, že u některých čtenářů bude článek vyvolávat infarktové stavy :)
Zdroj: sxc.huZdroj: sxc.hu

Při svém bádání a čtení nejrůznější literatury z oblastí filosofie, psychologie, ekonomiky, pedagogiky a sociologie jsem nejednou narazil na otázku: „Je možné se sportem jako takovým obchodovat podobně jako se zbožím a službami?“ Nemyslím tím sport profesionální, který vytváří ideální podmínky pro ekonomické obraty a pro směnu na trhu, ale myslím tím především většinový hobby sport, který aktivně provozuje 90% školáků a v návaznosti na tento fakt i jejich rodiče. Tato otázka má svou podstatu důležitější než by se mohlo na první pohled zdát, jelikož procentuální vyjádření sportující populace není zanedbatelné číslo a při uvědomění si proč vlastně lidé sportují, máme tady zdánlivě nový obor, zabývající se mimo jiné rekreačním sportem a v návaznosti jeho ekonomickými aspekty – Rekreologie. U mnoha lidí vytváří vyslovení slova rekreologie úsměv na tváři, neuvědomují si ale, že potenciál ziskovosti a návratnosti investice do volného času je nohem větší než u ostatních světštějších oborů. Možná právě proto, že volný čas a sportování ve volném čase je pro postmoderní společnost relativně nová zkušenost, zejména díky automatizaci a úbytku potenciálu fyzické práce. V návaznosti na toto tvrzení si musíme odpovědět na několik základních otázek, které mají bezprostřední spojitost s tématem.

Proč vlastně lidé sportují? Co jim to přináší a proč jsou ochotní do sportu investovat? Začneme od začátku. Svět je podle Platóna svět svobody, odpovědnosti a jasnosti, ale tato svoboda není pociťována jako absolutní volnost, jako nespoutanost a nezávislost. Svoboda člověka není božství, nýbrž cesta za hledáním něčeho božského. Jinými slovy by tato myšlenka šla vyjádřit jako: „Smysl života je najít štěstí pro sama sebe.“ Hledání štěstí nám umožní sex, drogy, ale zde se jedná jen o chvilkový okamžik z hlediska lidského života. Mnohem delší prožitek nám přinese sport. Sport tento zážitek ze štěstí prodlužuje. Na toto téma úzce navazují extrémní sporty. Z hlediska masovosti nejsou nijak významné (méně než 5% sportující populace), ale díky vyplavování stresových hormonů jako adrenalin, noradrenalin a dopamin mají extrémní sporty pro sílu prožitku nezastupitelnou úlohu. Extrémní sporty tedy nejsou touhou po smrti, jak se může na první pohled zdát, ale touhou poznat sama sebe a při překonávání strachu zažít slast. Dosažení pozitivního i negativního výsledku v extrémním sportu by šlo tedy s nadsázkou připodobnit k orgasmu při sexu. Důležitá je síla prožitku. Podstata osoby, tedy postata lidství navíc tkví ve vnímání, zvědavosti a učení. Jak se člověk liší od jeho nejvíce podobného živočišného druhu, primátů? Z antropologického hlediska především vzpřímenou chůzí, jež přináší jistotu pohybu, ale hlavně uvolněné ruce, které vstupují do role s očima a člověk tak vytváří zpětnovazební okruh – ruce, oči. Tato vazba mu pak umožňuje naplňovat mimo jiné i skryté touhy po poznání. Člověk se tak může naplno věnovat své nejoblíbenější činnosti – poznávání. Poznávání se sice věnují i primáti, ale je tady jeden podstatný rozdíl. Kojenec když si dává do pusy nějakou věc, tak nehledá něco k snědku, ale poznává. Stejně tak vědec, který se dívá do mikroskopu, tak ne proto aby zde našel něco k jídlu, ale z důvodů bádání. Jejich činnost míří k poznání jako takovému, bez jakýchkoliv praktických postranních úmyslů. Tato činnost je pro člověka tak důležitá a specifická, že hlavní myslitelé dospěli již dávno k názoru, že posláním člověka je právě a jenom poznávání a poznání. Z toho vyplývá další poznatek. Malé děti si vystačí nějakou dobu s tím co mají v postýlce, ale pak se dožadují dalších příležitostí, venku, ve školce, ve škole, atd. – poznávají. Dospělého člověka už tyto činnosti nenadchnou, má toto poznávání již za sebou, ale poznávací touha ho stále přepadá, proto se dívá na televizi, čte noviny a knihy, jezdí na zájezdy – poznává. Člověk, který přestane poznávat upadá do letargie a nezájmu. A právě zde se nám otevírá další možnost – volnočasové aktivity, rekreační sport. Díky tomu, že člověk žije ve společnosti, má jisté společenské návyky. Snaží se řídit společenskými pravidly, tradicemi a rituály. Díky loveckému životu v minulosti a střídání nadbytku a nedostatku, má člověk schopnost ukládat podkožní tuk a tím pádem sklony ke tloušťce. Opět zde máme možnost působit rekreačním sportem jako lékem na nadváhu. Rekreační sport má tedy dva nejdůležitější aspekty. Působí blahodárně na kardiovaskulární systém a vytrhne nás z letargie. Má nezastupitelnou úlohu po psychické stránce. Sportující člověk většinou nepropadá depresi a úzkosti. Díky těmto faktům: Poznání, zdraví a dostatek volného času, můžeme říci, že jsme našli obor, který má v nynějším postmoderním světe nezastupitelnou úlohu a obrovský potenciál ekonomické činnosti.

A jaký má význam tělesná kultura ve výchově dnešního člověka? Kultivace těla i ducha byla výrazem celistvosti ideálu antického člověka, tělesné cvičení hrálo významnou úlohu při vytváření obrazu anglického gentlemana v 19. století. Dnešní člověk se ocitá v situaci odlišné. Tělesná kultura je civilizační proces. Vyjadřuje zbavování se závislosti člověka na přírodně daném, proces polidšťování. Člověk se dostává do situací, které nepředpokládal a ani nechtěl, dostává se do pasti a je jen na něm, aby se z této pasti zase dostal. Tělesná kultura je sociální jev, který přispívá k utváření současného způsobu života, není to individuální záležitost. Co je módní? Mladí lidé se snaží mít postavu podobnou dnešnímu ideálu krásy. Mediální masáž má obrovský vliv na utváření tohoto ideálu a především mládež, která objevuje a poznává sama sebe je touto politikou snadno ovlivnitelná. Pokud se výsledky nedostavují včas, sportující mládež snadno podlehne vlivu zakázaných prostředků – dopingu. Rekreologie pomáhá vychovávat a přináší na věc jiný pohled. Pokud vycházíme z výzkumných studií (Slepička, Slepičková, Jansa 1996), které dokazují užívání podpůrných látek (steroidů) mimo oblast vrcholového sportu, zjistíme, že téměř 10% tuto látku někdy užilo a 2% ji pravidelně užívá. Díky sportovním trendům, které se orientují do posiloven, fitcenter se dá předpokládat, že povědomí, negativní i pozitivní o těchto látkách získávají mladiství právě zde. Vzdělávání pracovníků v těchto oblastech je proto důležitější než se na první pohled může zdát. Bohužel zde sehrává negativní úlohu ekonomika a zisky plynoucí z prodeje zakázaných látek. Proto až 40% dealerů steroidů najdeme právě mezi návštěvníky těchto zařízení. Je potřeba mít na paměti, že až 20% sportující mládeže připouští použití dopingu pro dosažení úspěchu a 40% je nerozhodnutých. Úspěch je tedy důležitý nejen na profesionální úrovní, ale i u rekreačního sportu. Zde opět sehrává důležitou roli rekreologie, která by měla napomoci správně se zorientovat v životních hodnotách a umožnit tak sportujícím jedincům nejen provozovat sport jako takový, ale i vychovat – učit zejména mladé lidi fair-paly a propagovat olympionismus. Tuto úlohu zastává hlavně vláda, jelikož jedinec pravděpodobně nezmění celospolečenské chápání, proto by vláda měla podporovat tyto myšlenky svými programy a nařízeními. Bohužel tomu tak v dnešní době není a vláda se zabývá především otázkami čistě politickými. Všimněme si. Ministr dopravy je policista, ministr vnitra je žurnalista, vláda není z odborníků, ale z dosazených politiků. Předpokládám, že tuto skutečnost nezměním ani já ani nikdo z mých kolegů, můžeme však napomoci šíření myšlenkové osvěty a v budoucích generacích vypěstovat zautomatizované chápání olympionismu a fair play. Bohužel i toto jsou jen slova na papíře. Vždyť i Platón si ve Faidru stěžuje, že písmo jen podporuje líné lidi, kteří si nic nepamatují. Řeč má důležitou úlohu v získávání informací, proto k ní musíme přistupovat prioritně. Sám při studiu cítím, že přednáška dá člověku mnohem víc než psané slovo, které je pro mně mnohdy nepochopitelné, jelikož mně chybí autorovy poznámky. Jak to vlastně myslel? Zázrak řeči začíná tedy tam, kde našim hlasovým projevům porozumí druzí, tam nastává skutečná komunikace. Nicméně Platón ve svém díle zmiňuje i to, že mezi nejvyspělejší lidi lidské společnosti patří filosofové, kteří jako jediní touží po dokonalosti a že vláda ve světě by měla být svěřena do rukou filosofů. Pokud bychom se s touto realitou ztotožnili, byly by prakticky všechny doposud napsané poznatky neplatné, jelikož jen málo z 90% sportujících jsou filosofové (přesné číslo neznám). Přesto si však myslím, že po dokonalosti netouží zdaleka jen oni. Naštěstí se dále dočteme, že je to jedna z Platonových snových idejí. Nicméně už i on hlásal vládu moudrých elit, s čímž se plně ztotožním i já. Platón prakticky položil základy sociálnímu státu a jeho úvahy o pedagogice později inspirovaly i Komenského. Pro zajímavost myšlenku sociálního státu jako absolutní dokonalosti zastává i Dalajláma, jak přiznal na své návštěvě New Yorku (France24.com, 2010, http://www.france24.com/en/20100520-im-marxist-dalai-lama).

Naším prvořadým úkolem je šířit myšlenky fair play a olympionismu mezi veřejnost (máme k tomu 90% populace) a mimo jiné na tom můžeme i vydělat. V naší společnosti tak nepřímo omezíme násilí a navíc napomůžeme lidem dosahovat poznání a štěstí, po kterém přirozeně touží stejně jako po orgasmu. Společnost musíme vychovávat, jelikož tuto schopnost dnes ztrácí rodina, ale čím dál více ji získává škola. Nezapomínejme, že investice do vzdělání je investicí do vlastní budoucnosti. Vytrhněme společnost z letargie a uspokojme tak vlastní potřebu sebepoznání a poznaní jako celku. To je představa. No není to paráda?

Jo, a ještě ten smysl života. Tak ten je 42.

Použité zdroje:

Jan Patočka, Platón, Přednášky z antické filosofie, SPN, Praha 1992
Jan Sokol, Člověk jako osoba, Universita Karlova, Praha 2000
Anna Hogenová, Etika a Sport, Universita Karlova, Praha 1999
I'm a Marxist: Dalai Lama, France24.com, 2010, http://www.france24.com/en/20100520-im-marxist-dalai-lama

Autor: Petr Brinček | úterý 26.2.2013 21:00 | karma článku: 10.38 | přečteno: 1014x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Katarína Lorenčíková

Ta do Prešova a iné jazykovtipy... (-: Učte sa jazyky a trénujte mozog! Do teho!

Hneď ráno keď vstanem, preklikávam z angličtiny na ruštinu a potom na taliančinu...Tento ranný tréning mi umožňuje trénovať mozog... Azbuka je srandovná. Ja som nemala sa možnosť učiť azbuku v škole.

22.8.2017 v 3:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Zdenek Horner

Stvořil bůh lesby a homosexuály?

Odkud pochází vyvyšování se nad komunity LGBT+? Je to stále stejné. Křesťanská věrouka neučinila pokroky, které by reformovaly veřejné mínění. Vědecké poznatky jsou stále příliš slabé, abychom se podle nich řídili.

22.8.2017 v 2:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 | Diskuse

Jan Dvořák

Brežněv v 68 roce už dávno věděl, že socialismus je nereformovatelný

Jakoby do dubu mluvil od zimy do srpna osmašedesátého roku Leonid Brežněv do Alexandra Dubčeka, když mu se soudružskou trpělivostí dával najevo nelibost s jeho kočírováním pražského jara na cestu kontrarevoluce

21.8.2017 v 22:56 | Karma článku: 8.30 | Přečteno: 169 | Diskuse

Šárka Bayerová

Zrazená královna (pokračování)

Byla vnučkou jedné z nejslavnějších a nejmocnějších mocnářek - královny Viktorie. Říkali jí Ena a stala se taky královnou - ve Španělsku.

21.8.2017 v 21:37 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 174 | Diskuse

Vlastík Fürst

Teror na denním pořádku

„Vlastně se nic neděje“, takový dojem můžeme mít ze zpráv médií i z výroků některých zdejších blogerů. Jeden diskutér napsal: „Na silnicích každý rok zemře daleko víc lidí, než kolik zabijí teroristi, tak s tím pořád nestrašte!“

21.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 30.55 | Přečteno: 550 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8158
Co dělám a co mně baví? Znáte svobodu v práci? O to se teď snažím. Už jsem svobodný, ale zatím to moc nevydělává prachy. Až bude, dám vědět. Slibuju ;)

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.